80 let od heydrichiády v Pardubickém kraji

Ačkoliv od tragických událostí roku 1942 uplynulo již 80 let, zůstávají vzpomínky na jedno z nejtemnějších období našeho národa stále živé. Významné a převážně smutné momenty spojené s českým protinacistickým odbojem se ve velké míře odehrávaly také na území dnešního Pardubického kraje.

padak.png

Období těžkých represí prováděných německými nacistickými okupanty během druhé světové války na území Protektorátu Čechy a Morava je nedílně spojeno se jménem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ten do funkce nastoupil 27. září 1941 a jeho úkolem bylo potlačení sílícího protinacistického odboje. Heydrich ihned vyhlásil stanné právo a nechal popravit celou řadu uvězněných účastníků odboje včetně vůdců Obrany národa. Zatčen a odsouzen k smrti byl také v té době sloužící předseda protektorátní vlády generál Alois Eliáš. Popraveni byli generálové Hugo Vojta či Josef Bílý.

portrét parašutisty Gabčíka, foceno v Londýně copy.png
Ateliérová fotografie, Alfréd Bartoš, portrét copy.png

V návaznosti na tyto události se v Londýně 3. října 1941 uskutečnila porada čs. zpravodajců, kde bylo rozhodnuto o provedení odvetné akce, jejímž cílem se měl stát Karl Hermann Frank, nebo Reinhard Heydrich. Operace dostala krycí označení Anthropoid. Výsadkáři Kubiš s Gabčíkem byli vysazeni 29. prosince 1941 o půl třetí ráno. Seskočili u hřbitova obce Nehvizdy poblíž Prahy, přičemž plánovaným místem seskoku byly 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně. Společně s nimi byly vysazeny také výsadky Silver A (Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček) a Silver B (Jan Zemek, Vladimír Škacha), přičemž výsadkáři ze Silver A sehráli důležitou úlohu v protinacistickém odboji na území Pardubického kraje.

padak.png

Úkolem této operace bylo zajištění rádiového spojení s Londýnem. K tomu byli vybaveni vysílačkou s krycím názvem Libuše. Původně plánované místo výsadku Silver A se nacházelo poblíž obce Vyžice u Chrudimi, ale kvůli nepřesnosti navigace seskočili u 40 km vzdálených obcí Podmoky a Senice u Poděbrad. Valčík se po seskoku setkal s Bartošem až 31. prosince v Mikulovicích mezi Pardubicemi a Chrudimí. Bartošovi se podařilo navázat kontakt s odbojáři a v Pardubicích začala skupina budovat rozsáhlou síť spolupracovníků, která měla v době své největší aktivity více než 140 členů. Za pomoci jejích členů se podařilo zajistit několik ilegálních bytů a také oficiální zaměstnání pro Alfréda Bartoše a Josefa Valčíka, který pracoval jako číšník v hotelu Veselka. Radiotelegrafista Potůček navázal spojení s Londýnem 15. ledna 1942 z lomu Hluboká u Miřetic. Protože hrozilo zaměření vysílačky, byla přesouvána na sádky u Lázní Bohdaneč, mlýna v Ležákách a školy v Bohdašíně u Červeného Kostelce.

bomba_edited.png
Lidice - dva snímky pod sebou nahoře obec před vypálení, dole po vyhlazení, pohlednice nep

Dne 27. května 1942 spáchali Jozef Gabčík a Jan Kubiš v Praze atentát na zastupujícího říšského protektora Reinhrada Heydricha. Ten na následky zranění 4. června zemřel. Již 3. června byly na pardubickém Zámečku uskutečněny první popravy odbojářů, schvalovačů atentátu a dalších osob, které nacistický režim považoval za nepohodlné. Jedním ze symbolů heydrichiády se stalo vypálení obce Lidice 9. června 1942. Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí).

dum_edited_edited.png
Ležáky - rozvaliny obce vypálené 24. června 1942 copy.png

Zlom v do té doby de facto neúspěšném pátrání po atentátnících na zastupujícího říšské protektora a jejich spolupracovnících nastal 16. června 1942, kdy se člen výsadku Out Distance Karel Čurda přihlásil na pražském gestapu, které sídlilo v Petschkově paláci. Němcům Čurda poskytl zásadní informace o rodinách, které spolupracovaly s parašutisty, což vedlo k odhalení atentátníků skrývajících se v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje. Všech šest parašutistů ukrývajících se v kostele zvolilo 18. června po dlouhém a náročném boji s přesilou smrt z vlastní zbraně. V polovině června začalo zatýkání i na Pardubicku. Gestapu se podařilo zjistit adresy konspiračních bytů, které používal i Alfréd Bartoš. V jednom z těchto bytů nalezli i Bartošův archiv, což vedlo k další vlně zatýkání a popravě většiny.

ruze_heydrichiada_v_pk2.png

Součástí odbojové sítě v Pardubickém kraji, kterou odhalil Karel Čurda, byl také ležácký mlynář Jindřich Švanda. Ten se po německé okupaci stal spoluzakladatelem odbojové skupiny Čenda. Ze strojovny lomu Hluboké nedaleko Ležáků vysílal od ledna 1942 své depeše radiotelegrafista Jiří Potůček. Švanda byl společně s manželkou zatčen 21. června a 2. července na pardubickém zámečku popraven. Den po zatčení Jindřicha Švandy zemřel velitel výsadku Silver A Alfréd Bartoš. Jeho skupině se podařilo vybudovat rozsáhlou síť spolupracovníků, čítající až 140 příslušníků. V odbojové činnosti mu pomáhal mimo jiné také pardubický hoteliér a vlastník hotelu Veselka Arnošt Košťál. Bartoš se na okupovaném území stýkal nejen se svou rodinou, ale zastavil se též u své předválečné snoubenky. Bartoše se také nevyvaroval románku s jednou z manželek svých spolupracovníků Taťánou Hladěnovou. Po prozrazení byl pronásledován gestapem a při útěku se ve Smilově ulici smrtelně postřelil.

Nejtragičtější událost období heydrichiády, která je spojena s dnešním územím Pardubického kraje, nastala v osadě Ležáky. Tu 24. června 1942 odpoledne obklíčilo 150 mužů pardubické roty 20. záložního policejního pluku „Böhmen“ a pod vedením gestapa Němci shromáždili obyvatele Ležáků i z okolí a odvezli je na pardubický Zámeček. Následně domy vyrabovali a kolem páté zapálili. Všech 33 obyvatel starších 15 let bylo po deváté hodině večer zastřeleno u Zámečku. Ležácké děti byly z Pardubic převezeny do dětského útulku v Praze a počátkem července do průchozího tábora v polské Lodži, kde prošly tříděním. Dvě z dětí byly vybrány jako vhodné k poněmčení a zbylých jedenáct 25. července předáno gestapu, které je usmrtilo v plynové komoře v polském Chełmnu.

Zprava - Věra Junková, Alfréd Bartoš, Vlasta Schücková.jpg
ruze_blog.png

Ještě dva dny po ležácké tragédii vysílal z Bohdašína informace telegrafista Jiří Potůček. Ten se poté ukrýval v obci Kostelecké Končiny u Červeného Kostelce u sedláka Antonína Burdycha. Gestapo na něj připravilo 30. června zátah, ale Jiří Potůček se z obklíčení prostřílel a dal se na útěk. Hledal úkryt na několika adresách, ale byl všude odmítnut. Vyčerpaný usnul 2. července 1942 v křoví u obce Rosice nad Labem, kde byl ve spánku zastřelen českým četníkem. Ve stejný den bylo na pardubickém Zámečku popraveno 40 osob včetně celé řady spolupracovníků výsadkářů ze skupiny Silver A. Mezi popravenými tak byla například Taťána Hladěnová, Věra Junková, Anna Žváčková nebo Luděk Matura, Arnošt Košťál či Adolf Švadlenka.

Zámeček.jpg

Následně bylo 3. a 9. července na Zámečku popraveno dalších 25 lidí, jejichž popel byl, stejně jako při předchozích popravách vysypán do Labe. Bohužel se nejdnalo zdaleka o poslední oběti heydrichiády. V rámci odplaty za atentát na zastupujícího říšského protektora nacisté 24. října 1942 během jediného dne v koncentračním táboře v Mauthausenu popravili 261 československých občanů včetně rodin parašutistů, odbojářů a jejich spolupracovníků. Další čeští občané byli v souvislosti s pomocí parašutistům popraveni v lednu 1943 a únoru 1944.

Období heydrichiády za sebou zanechalo několik tisíc mrtvých, a to včetně českých vězňů povražděných v koncentračních táborech. Příběhy jejich hrdinství však neumírají ani po 80 letech od hrůzných událostí. Jejich osobní odvahu a vlastenectví bychom si měli společně s krutými událostmi neustále připomínat, abychom společně zabránili jejich opakování.